Můj příběh začal přesně před čtyřmi lety na konci léta, kdy maminka s tatínkem zjistili, že jsou v očekávání…

Spokojeně jsem si rostl v bříšku, vše bylo v pořádku, když najednou od 30. týdne stoupnul mamince tlak a já jsem musel ven. Byl jsem i tak spokojený a moc šikovný, akorát mi zjistili nedovyvinutou ručičku, maminka s tatínkem to nesli špatně, ale to ještě nevěděli, co vše nás ještě čeká.

Celé 2 měsíce jsem ležel v nemocnici, během které mě denně navštěvovala maminka, klokánkovali jsme, kojila mne, přebalovala, koupala. Až jsem se dočkal a konečně si mě odvezli domů.

Byl jsem neustále v jednom kole, s maminkou jsme chodili pravidelně k fyzioterapeutce, denně cvičili dle Vojtovy metody, ale i přesto všechno jsem si užíval dětských radostí.

Když jsem oslavil první narozeniny rozjely se série vyšetření, podstoupil jsem magnetickou rezonanci, eeg vyšetření a výsledky nebyly vůbec příznivé…. zvětšená cysta v zadní části lebeční, která ovlivňuje koordinaci a stabilitu.

Následoval další rok a diagnózy přibývaly, Dandy-Walker syndrom, vzácné onemocnění postihující vývoj mozku.

Navštěvuji mnoho odborných lékařů od neurologa, kardiologa, imunologa, oční, ušní, endokrinologa, psychologa, dost mne to stresuje, ale podporou mne jsou mí úžasní rodiče.

Absolvoval jsem již několikrát pobyty v nemocnicích, od invaginace – zasunutí tenkého střeva do tlustého, kdy jsem musel na operační sál, po zápaly plic, střevní virózy, angíny.

Ve 2,5 letech mi nakonec po dvou škaredých záchvatech diagnostikovali epilepsii. Nyní jsem již pod medikací, pravidelným a tvrdým režimem, ale bez záchvatů, protože každý z nich mi vymaže část softwaru a maminka mě musí učit opět těm stejným věcem, které jsem již uměl.

Velkým pomocníkem mi je můj čtyřnohý kamarád Max, kterého jsem dostal od organizace Helppes, jako asistenčního pejska. Jednou spolu budeme chodit na procházky, nyní cvičíme doma canisterapii, češu ho, čistím mu zuby a hážu mu hračky.

Již přes rok navštěvuji rehabilitační centrum Arcada v Porubě, kde cvičím s oblečkem Theratogs. Moc mi to pomáhá a jsou vidět výsledky, mamince a tatínkovi tak dělám velkou radost. Je nutné abych absolvoval intenzivní neurorehabilitace, ale náklady jsou příliš vysoké. Nyní již rodiče uvažují o pořízení oblečku na doma, aby výsledky byly co nejefektivnější.

Když necvičím, rád lozím po zahradě, hraju si s Maxem, vymetám každý kout domečku a nejraději se cáchám v bazéně.

Za každou podporu jsme moc vděční.